Začínáme aktivovat mimosmyslové vnímání
Publikováno 16.03.2014 v 18:22 v kategorii Tomáš Keltner, přečteno: 584x
...z knihy Transformace vědomí (11)
Začínáme aktivovat mimosmyslové vnímání
Jak tedy využít mimosmyslové vnímání? Jde opět o využití jistých božských principů, o kterých jsem se již zmínil. Zkuste si představit děj pozpátku. Tím začněte jen tak mimochodem aktivovat tento způsob vnímání, protože aktivujete zatím méně používané části mozku.
Večer si projděte vše, co jste zažili. Ale pozor, ne od rána, začněte teď a jděte dozadu až k rannímu vstávání. Nejprve to bude celkem pracné - udržet nit, zejména pro muže. Uvidíte, kolik bude bílých míst na mapě. Tedy míst, kde jste byli zcela nepřítomni. Zkuste to, ale nedělejte z tohoto postupu dogma. Je více úrovní, které postupně objevíte. Tímto způsobem si vzpomenete třeba na prožitou emoci, která by jinak zůstala přehlédnuta.
Pro muže to bude náročnější. Je to proto, že muž používá mozek jiným způsobem než žena. Mozek je hrubohmotným orgánem rozumu. Rozum sídlí v mozku ve dvou místech, sám (rozum) je ale rozdělen na tři části. Ta třetí se nachází v oblasti nazývané solar plexus. Tím, že si představujete děj pozpátku, zapojujete rozum jiným způsobem. Současně totiž jde odzadu i odpředu. Do hry vstupuje i ženský princip, tím dochází k určité rovnováze. Velký (přední) mozek je rozdělen na dvě části - levou a pravou. To, jakým způsobem svůj mozek používáte, určuje, jaká část mozku je převážně používána. Jednoduše řečeno používáním jedné části si děj vybavujete odzadu a druhé odpředu. Pokud se to daří, je to harmonií obou dvou jeho částí. Pokud je rozum, řekněme ze dvou třetin, jednotný, pak lépe dosáhneme harmonie rozumu a duše. To je předpokladem k tomu, aby nastala přítomnost. Moc přítomnosti už poznáváte. Teď si uvědomte, kolik ještě zbývá k úplnému souladu tří podstat lidské bytosti. Jakou moc tím asi získáte...
V příběhu šéfa je to stejné. Zkusíme si projít děj společně. Začneme po prožité emoci, kdy sedíte na posteli nebo na balkoně a kouříte cigaretu, máte zrychlený tep a je vám mizerně. Snažíte se najít svůj ztracený klid. Jdeme dál (tedy blíž). Ležíte v posteli, máte nepřítomný výraz (pro pozorovatele) a sledujete film, který vám přehrává „někdo" ve vaší hlavě. V tomto filmu stojíte proti šéfovi a snažíte se obhajovat. Možná už jen trpíte, nemáte šanci cokoliv říct. Hromadí se ve vás vztek, beznaděj. Během této fáze je tok energie nejzřetelnější, proto se zde chvilku zastavme.
Hlas ve vaší hlavě
Vnímáte totiž také hlas ve své hlavě. Možná by bylo pro vás srozumitelnější, kdybych napsal, že vnímáte myšlenku, která probíhá.
Záměrně nepoužiji tuto formulaci. Jde opravdu o hlas ve vaší hlavě. Proč? Protože hlas vyslovuje slova. Slovo má božskou moc. Slovo tvoří. Pokud hlas něco vysloví, má to energii tvoření. Tedy se tím musíte zabývat, reagovat na to. Tato slova možná pochopíte až po několikátém čtení (na jiném místě). 0 jaký hlas se tedy jedná? Ihned vám to ukážu. Najděte si ve svém okolí nějakou knihu, na které je něco napsáno, cokoliv. Nebo pokud máte na stole láhev pití, minerálku, vodu, víno... Potřebujeme psaný text, slova. Tak a teď si to přečtěte. Potichu beze slov.
Tak to je ten hlas.
Pro muže to bude náročnější. Je to proto, že muž používá mozek jiným způsobem než žena. Mozek je hrubohmotným orgánem rozumu. Rozum sídlí v mozku ve dvou místech, sám (rozum) je ale rozdělen na tři části. Ta třetí se nachází v oblasti nazývané solar plexus. Tím, že si představujete děj pozpátku, zapojujete rozum jiným způsobem. Současně totiž jde odzadu i odpředu. Do hry vstupuje i ženský princip, tím dochází k určité rovnováze. Velký (přední) mozek je rozdělen na dvě části - levou a pravou. To, jakým způsobem svůj mozek používáte, určuje, jaká část mozku je převážně používána. Jednoduše řečeno používáním jedné části si děj vybavujete odzadu a druhé odpředu. Pokud se to daří, je to harmonií obou dvou jeho částí. Pokud je rozum, řekněme ze dvou třetin, jednotný, pak lépe dosáhneme harmonie rozumu a duše. To je předpokladem k tomu, aby nastala přítomnost. Moc přítomnosti už poznáváte. Teď si uvědomte, kolik ještě zbývá k úplnému souladu tří podstat lidské bytosti. Jakou moc tím asi získáte...
V příběhu šéfa je to stejné. Zkusíme si projít děj společně. Začneme po prožité emoci, kdy sedíte na posteli nebo na balkoně a kouříte cigaretu, máte zrychlený tep a je vám mizerně. Snažíte se najít svůj ztracený klid. Jdeme dál (tedy blíž). Ležíte v posteli, máte nepřítomný výraz (pro pozorovatele) a sledujete film, který vám přehrává „někdo" ve vaší hlavě. V tomto filmu stojíte proti šéfovi a snažíte se obhajovat. Možná už jen trpíte, nemáte šanci cokoliv říct. Hromadí se ve vás vztek, beznaděj. Během této fáze je tok energie nejzřetelnější, proto se zde chvilku zastavme.
Hlas ve vaší hlavě
Vnímáte totiž také hlas ve své hlavě. Možná by bylo pro vás srozumitelnější, kdybych napsal, že vnímáte myšlenku, která probíhá.
Záměrně nepoužiji tuto formulaci. Jde opravdu o hlas ve vaší hlavě. Proč? Protože hlas vyslovuje slova. Slovo má božskou moc. Slovo tvoří. Pokud hlas něco vysloví, má to energii tvoření. Tedy se tím musíte zabývat, reagovat na to. Tato slova možná pochopíte až po několikátém čtení (na jiném místě). 0 jaký hlas se tedy jedná? Ihned vám to ukážu. Najděte si ve svém okolí nějakou knihu, na které je něco napsáno, cokoliv. Nebo pokud máte na stole láhev pití, minerálku, vodu, víno... Potřebujeme psaný text, slova. Tak a teď si to přečtěte. Potichu beze slov.
Tak to je ten hlas.
Je to hlas vašeho ega.
Vyzkoušejte to několikrát. Uvědomte si, že pokud se na nápis podíváte, víte, co tam je napsáno. Ten, kdo to čte a vyslovuje, je ego. Vy nemáte potřebu si číst - opakovat to, co již víte. Ten, kdo to dělá, je ego. Jedná se vlastně o hodnocení, postoj ega. Stejně jako když se podíváte na nějakého člověka. Jen se podíváte a v tu chvíli o něm už víte vše. Ovšem tím, že řeknete: „Ta teda vypadá," se dopouštíte soudu, respektive dopouští se ho vaše ego, a tím, že mu toto dovolíte vyslovit, se toho dopouštíte i vy.
Toto je velmi důležité si uvědomit. Věnujte tomu patřičnou pozornost. To je ten hlas, který budu dále popisovat.
Právě tím hlasem vám vaše ego říká: „Pozor, dělá z tebe blbce!" - „Tebe ale neoblafne, ty jsi vystudoval vysokou školu." - „Ty máš už něco načteno, na to tě nenachytá."
Teď dokončíme zpětný postup uvědomování si děje, který nastal při prožívání emoce v příběhu hádky se šéfem. Jsme ve stadiu, kdy sledujete děj - hádku. Během toho prožíváte následující momenty. Vaše ego reaguje na slova, která šéf pronáší a která vás dle vašeho mínění urážejí nebo ponižují. To si uvědomujete díky tomu, že vám ego říká: „Pozor! Uráží tě. Zase to udělal. To si snad nenecháš líbit. Co si o tobě bude myslet, když si to necháš líbit? Co si pak dovolí příště?"
Tato slova aktivují vaši mysl. Rozum ihned vymýšlí strategie. Reakce. Buď přímé odplaty, nebo pozdější pomsty, pokud strach nedovolí reagovat okamžitě. Už je celkem jedno, o čem spor byl. Nyní je o osobní urážce vás (vašeho ega) vaším šéfem (dost možná jeho egem). Nemyslíte na nic jiného, než jak se mu pomstít, jak mu uškodit. Dokázat mu, všem (sobě?), že nemá pravdu, že pravdu máte vy. Chcete satisfakci. Za každou cenu. Ať pozná, jak jste se cítili vy, kvůli němu. Jste plně v moci ega a to si svého momentálního kralování nadmíru užívá. Získává od vás energii a tu si ukládá ve formě zásoby. Tyto zásoby mají své označení, jméno a ego je dokáže ve „správnou" (vhodnou) chvíli vytáhnout a použít.
Takže to se děje právě v tu chvíli, kdy vám váš šéf něco vytýká, upozorňuje vás na něco. Ego vám namlouvá, že to je útok. Stejné je to i při manželské hádce apod.
Abyste mu uvěřili, aby mu rozum uvěřil, pouští vám zároveň na podvědomé úrovni spoustu dalších filmů, které si ale neuvědomujete. Vždyť je pro vás obtížné si uvědomit i ten film spuštěný ve vědomí. Ten, o kterém se nyní bavíme. Ty další filmy jsou spojené s vaší zkušeností. Před nějakým časem se mystikové domnívali, že se jedná o samostatnou entitu, ale nyní vězte, že jde o hlubší umění ega, které je stále mocnější a propojenější s ostatními přítomnými bytostmi, které ovlivňují vaši životní situaci, tuto realitu.
Vy jste zatím jen pouhý divák. V tom lepším případě. Připustí-te-li tedy tuto variantu, potom mi dovolte, abych zatlačil na pilu ještě více. Pokud jste v reálné situaci (kterou na posteli sleduje váš rozum jen jako divák filmu o reálné situaci), tedy při rozhovoru se šéfem, potom důvod (tedy síla, díky níž má ego takovou moc vás ovládat) je skryt ve filmech v tu chvíli promítaných v podvědomí. Tyto filmy si zatím nedokážete uvědomit. Dokážete je identifikovat nejlépe jako divné pocity. Něco jako dávná kletba. Pocit dávné zrady. Prostě pocit. Proto rozum tak snadno uvěří egu, že je napadán a zareaguje stejně, jako u filmu promítaného na vědomé úrovni. Tedy v té posteli. Jde o stejnou „fintu", která je velmi prostá, a tedy velmi účinná.
Toto je už velmi blízko současnému vědomí o stavu reality. O bytostech, které ji obývají spolu s vámi, a o jejich praktikách, které používají, a cílech, kterých tím chtějí dosáhnout...
Vyzkoušejte to několikrát. Uvědomte si, že pokud se na nápis podíváte, víte, co tam je napsáno. Ten, kdo to čte a vyslovuje, je ego. Vy nemáte potřebu si číst - opakovat to, co již víte. Ten, kdo to dělá, je ego. Jedná se vlastně o hodnocení, postoj ega. Stejně jako když se podíváte na nějakého člověka. Jen se podíváte a v tu chvíli o něm už víte vše. Ovšem tím, že řeknete: „Ta teda vypadá," se dopouštíte soudu, respektive dopouští se ho vaše ego, a tím, že mu toto dovolíte vyslovit, se toho dopouštíte i vy.
Toto je velmi důležité si uvědomit. Věnujte tomu patřičnou pozornost. To je ten hlas, který budu dále popisovat.
Právě tím hlasem vám vaše ego říká: „Pozor, dělá z tebe blbce!" - „Tebe ale neoblafne, ty jsi vystudoval vysokou školu." - „Ty máš už něco načteno, na to tě nenachytá."
Teď dokončíme zpětný postup uvědomování si děje, který nastal při prožívání emoce v příběhu hádky se šéfem. Jsme ve stadiu, kdy sledujete děj - hádku. Během toho prožíváte následující momenty. Vaše ego reaguje na slova, která šéf pronáší a která vás dle vašeho mínění urážejí nebo ponižují. To si uvědomujete díky tomu, že vám ego říká: „Pozor! Uráží tě. Zase to udělal. To si snad nenecháš líbit. Co si o tobě bude myslet, když si to necháš líbit? Co si pak dovolí příště?"
Tato slova aktivují vaši mysl. Rozum ihned vymýšlí strategie. Reakce. Buď přímé odplaty, nebo pozdější pomsty, pokud strach nedovolí reagovat okamžitě. Už je celkem jedno, o čem spor byl. Nyní je o osobní urážce vás (vašeho ega) vaším šéfem (dost možná jeho egem). Nemyslíte na nic jiného, než jak se mu pomstít, jak mu uškodit. Dokázat mu, všem (sobě?), že nemá pravdu, že pravdu máte vy. Chcete satisfakci. Za každou cenu. Ať pozná, jak jste se cítili vy, kvůli němu. Jste plně v moci ega a to si svého momentálního kralování nadmíru užívá. Získává od vás energii a tu si ukládá ve formě zásoby. Tyto zásoby mají své označení, jméno a ego je dokáže ve „správnou" (vhodnou) chvíli vytáhnout a použít.
Takže to se děje právě v tu chvíli, kdy vám váš šéf něco vytýká, upozorňuje vás na něco. Ego vám namlouvá, že to je útok. Stejné je to i při manželské hádce apod.
Abyste mu uvěřili, aby mu rozum uvěřil, pouští vám zároveň na podvědomé úrovni spoustu dalších filmů, které si ale neuvědomujete. Vždyť je pro vás obtížné si uvědomit i ten film spuštěný ve vědomí. Ten, o kterém se nyní bavíme. Ty další filmy jsou spojené s vaší zkušeností. Před nějakým časem se mystikové domnívali, že se jedná o samostatnou entitu, ale nyní vězte, že jde o hlubší umění ega, které je stále mocnější a propojenější s ostatními přítomnými bytostmi, které ovlivňují vaši životní situaci, tuto realitu.
Vy jste zatím jen pouhý divák. V tom lepším případě. Připustí-te-li tedy tuto variantu, potom mi dovolte, abych zatlačil na pilu ještě více. Pokud jste v reálné situaci (kterou na posteli sleduje váš rozum jen jako divák filmu o reálné situaci), tedy při rozhovoru se šéfem, potom důvod (tedy síla, díky níž má ego takovou moc vás ovládat) je skryt ve filmech v tu chvíli promítaných v podvědomí. Tyto filmy si zatím nedokážete uvědomit. Dokážete je identifikovat nejlépe jako divné pocity. Něco jako dávná kletba. Pocit dávné zrady. Prostě pocit. Proto rozum tak snadno uvěří egu, že je napadán a zareaguje stejně, jako u filmu promítaného na vědomé úrovni. Tedy v té posteli. Jde o stejnou „fintu", která je velmi prostá, a tedy velmi účinná.
Toto je už velmi blízko současnému vědomí o stavu reality. O bytostech, které ji obývají spolu s vámi, a o jejich praktikách, které používají, a cílech, kterých tím chtějí dosáhnout...
Komentáře
Celkem 0 komentářů