Zápisky z včerejší bezesné noci
Publikováno 21.03.2016 v 20:40 v kategorii k zamyšlení..., přečteno: 1188x
02:46 h ... Jdu se prožít.
02:56 h ... Jaké tvoření? Vždyť jde o obyčejné žití...tvoření toho, co mě naplňuje a dělám s láskou? Nežiju snad rád? Nedýchám rád a s láskou? Když si čistím zuby, když snídám, když jdu nakoupit, když jsem na záchodě, když jedu v autobuse, ať už dělám cokoliv.... žiju a tedy tvořím. Nemusím chodit na placený kurz.
03:12 h ... Já jsem nic z této hmoty.
03:36 h ...Přestože slyším můj hlas, bolest svalů na mé noze, vlhkost na mých rtech, nejsem to já. Nejsem to tělo, které tu teď leží. Jen ho ovládám, aby bylo fyzicky v pořádku, a aby na ostatní působilo příjemně. Můžu ho ale taky klidně nechat ležet a jít si po svejch. Dokud však žije, vždy si mě zavolá zpátky.
Tělo umožňuje duchu kontakt s hmotou a hmotným světem.
Komentáře
Celkem 2 komentáře
Pavel 07.11.2016 v 19:31 Je velmi delikátní ten vztah k tělu. Čím víc si tělo uvědomuji, tím víc jsem na něm nezávislý. Je to objekt pozorování, stejně jako ostatní věci vůkol. Šťastným okamžikem může být, když se někde v těle projeví mírná, ale nepříjemná bolest. Stačí poodstoupit od negativní reakce, která mechanicky vyskakuje a bavit se tím, jak málo na mě působí, prostě výzkum. Když se tohle daří, je dokonce tím lepší, čím je neduh intenzivnější, protože se zesiluje nezávislost, která je brána jako nejdůležitější hodnota, chránící člověka před nahodilostmi, událostmi, které přiházejí bez pozvání. Samozřejmě se tím tělo nenechává na pospas, ale když kvůli všemu nešílím, vím, že dostává to nejlepší, co potřebuje.
To vnitřní osvobození, které je třeba k nějakému výsledku mít stále na zřeteli jako prioritu v každé činnosti (ano, tohle je třeba udělat, ale tamto je to nejdůležitější) může přivést k překvapení, stalo se mi teď: Máš to!, ještě tě to musí bavit. (A jak řekl Květoslav Minařík, musí se tomu přijít na chuť. chuť šunky a vína to není). Ale to není velký problém, nakonec jemné zříkávání, které vede k tomuhle výsledku, je to, čím se to řeší a tohle máš zmáknuté; stačí se odhodlat k prvnímu krůčku, který je tichoučký, ale obrací celé směřování života a sucho a nejistota trvá tak jednu vteřinu. Ty dvě kvality, rozhicovanost, strženost a na druhé straně odpoutanost a radost z nic nechtění člověk pozná, rozliší a nakonec se stane kovaným a vždy správně zvolí.
dobro.infoblog.cz 18.11.2016 v 22:11 Ano, je to osvobozujici pocit, to odloupnuti se od forem a programu a napojeni se na vlnu a jen se nechat vest.
Tez mam odzkouseno, kdyz me zacne nekde bolet, usmeju se pod fousy a reknu mu, ze we muze snazit, jak chce, ze tu bolest rada s radosti prijimam. A za par okamziku, ani to uz neregistruji, ejhle, bolest zmizela. A me se to tak libilo ;) A tak je to s kazdym zivotnim zadrhelem. Dovolit si ten problem mit, kdyz uz prisel. Sranda je, jak se to pak samo a rychle resi. Uzasne. A to je ta jakoby ochrana. Nikam neutikat ale s duverou se ponorit i do toho nejhorsiho. Najit si ve vsem neco pekneho, aby pocit byl dobry, takove hledani me bavi :)