Ztráta svobody

Rozebereme si otázku ohledně hubnutí sportující dívky. Uvedu pro rozum pochopitelné vysvětlení.

Člověk má pocit, že musí zhubnout.

Člověk má pocit, že musí zhubnout. Člověk, tedy lidská by­tost. Řekli jsme si, jak vnímat lidskou bytost, co ji tvoří z hlediska jí samé. Dozvěděli jste se, že lidská bytost je trojjedinou bytostí, že ji ovlivňuje sedm energetických center umístěných na lidském těle. Tato centra - čakry mají určité vlastnosti a schopnosti. Mohou být funkční i částečně či plně nefunkční.

Člověk má pocit, že musí zhubnout, tedy něco vlastní. Něco je jeho součástí. Něco je v něm, něco je jím. Má pocit.

Člověk má pocit, že musí zhubnout - zde si uvědomte, kde se „stala chyba". Pocit je určitá frekvence, informace - energie, která se tvoří v lidské bytosti. To, co pocitu předchází (cit), přichází k lidskému tělu zvenku, zepředu. Vchází to do těla. Uvnitř v těle se něco děje. Tyto pocity modulují energeticko-informační toky mezi jednotlivými podstatami trojjediné lidské bytosti. Jednoduše řečeno, dochází „ke komunikaci" mezi jednotlivými pod­statami. Mezi fyzickým tělem, vlastní bytostí (duší) a duchem. Stále je vše v pořádku. Pokud by ovšem pocit ve formě svobod­né vůle mohl tělo opustit, odejít ven. Potom by odešel zadním kanálem energetických polí, tedy čakrou, která je průchozí. To by ale znamenalo, že bychom nemohli říci, že máme pocit, protože bychom ho neměli, jen bychom ho vnímali. Jak námi prochází a moduluje, ovlivňuje další části naší bytosti. Vnímali bychom dal­ší děje, komunikaci, reakce a tak podobně. To se ovšem nestalo (v uvedeném případě). Došlo k tomu, že člověk má pocit. Víte, že slovo tvoří. Cokoliv řeknete, to se realizuje (tvoří). Člověk má pocit, to znamená, že v něm (v člověku) zůstal. Neprošel v podo­bě svobodné vůle energetickým systémem těla (čakrami). Pocit zůstal ve fyzickém těle a stal se emocí. Ano, vidíme další mož­nost vzniku emoce. Proto se pocity a emoce tak často zaměňují a většina lidí není už schopna definovat rozdíl.

City jsou přirozenou součástí vtělení. Pocity vznikají tam, kde jsou city ovlivňovány. Je to stav po citech. Proto není pravda, že se transformací vědomí stanete bezcitnou bytostí. Nikoliv. Do­konce nebudete ani bez pocitů a bez emocí, respektive z vašeho života nezmizí. Budou se tu a tam objevovat, ale nebudou vás už ovládat.

Vy budete nejen vědět, o co jde, ale budete hlavně schopni to ovlivnit. Tedy ovlivnit tak, jak budete zrovna potřebovat. Jistě znáte ze své vlastní zkušenosti okamžiky, kdy byste potřebovali mluvit klidným hlasem, ale hlas se vám chvěje nebo občas přesko­čí. Jednáte v (pro vás) emotivně vypjaté situaci a toto vám jaksi podráží nohy. Jeden příklad za všechny. Žena ví, že potřebuje ode­jít od muže. Udělá vše pro to, aby odešla. Najednou se objeví muž a ona pod vlivem emocí, které v ní setkání vyvolá, neodejde. Byla to její svobodná vůle? Asi těžko. Je jasné, že toho již dávno využívají (zneužívají) nejen přítomné bytosti, ale i někteří lidé.

Zpátky k dekódování. Člověk má pocit, že musí zhubnout. Již rozumíme první části výroku. Nyní se podíváme na tu druhou část. Člověk má pocit, že musí zhubnout - to, že musíte, je projev povin­nosti. Povinnost vychází z nepřítomnosti svobodné vůle. Jistě, pokud máte svobodnou vůli, jste svobodní, pak opravdu nemusíte, jdete a uděláte to, aniž musíte, prostě to uděláte, protože to potře­bujete. Má to úplně jinou vibraci. To, že něco musíte, tedy projev povinnosti, je tlak. Tlak vyvolává protitlak a to je to, co cítíte, po­kud provádíte nějakou povinnost. Pokud jste tedy ještě dostatečně svobodní (vědomí) na to, abyste ještě vůbec cítili. Opět to můžete vnímat jako rozdíl potenciálů, a tedy energeticky nevýhodný děj, který bude dřív nebo později eliminován zásahem „shora". To zna­mená, že pokud povinnost má projev tlaku, není to pro vás přiro­zené a brzy od toho ustoupíte, protože to nebude mít žádný efekt.

Tedy ten efekt, který potřebujete. Pokud to ještě více zobecním, nebudete šťastní. Pokud tedy budete chodit z povinnosti běhat a budete se omezovat v jídle, asi za nějakou dobu zhubnete, přes­něji řečeno ztratíte váhu. Nebudete ale stejně vypadat tak, jak jste si představovali. Ztratíte váhu (zhubnete) na jiných místech, než jste chtěli. Dostaví se zdravotní problémy a tak dále.

Člověk má pocit, že musí zhubnout - tedy změnit se. Zde je další chyba. Nemůžete se změnit. Dokonalost spočívá v jedno­tě, celistvosti. Celiství přirozeně jste. Jste tedy dokonalí. Takže změna vyvolá jediné - nedokonalost. Tedy rozpoutá další hledání a činnost vedoucí opět k dokonalosti, původnímu stavu. Takto po­řád dokola. Začarovaný kruh. Vaším záměrem není se změnit, na­opak být sebou. Pokud se tak stane - budete sebou, pak se změní spousta věcí ve vašem životě, zejména vnímání. Tedy to, jak vnímáte (a jak si uvědomujete) a také jak jste vy vnímáni okolím. Změní­te se i fyzicky právě tak, jak nyní chcete. Pokud budete vyrovnaní uvnitř, budete vyrovnaní i vně (tělo, kůže, vlasy, nehty apod.).

Člověk má pocit, že musí zhubnout, tedy ztratit váhu. V tom je vidět, že pravým záměrem je ztratit váhu. Jistě znáte otázky ve smyslu: „Jakou váhu má tvé rozhodnutí?" - „Jakou váhu má tvé slovo?" V našem případě se člověk mění, ztrácí svou váhu. Z toho je zcela zjevné, že měnit se znamená ztrácet svou váhu, být ně­kým jiným. Uměle, na povrchu, protože uvnitř to možné není. Na­prostá oddanost a urputnost vás změní fyzicky (vždy s dopadem na zdravotní stav), ale uvnitř budete stále někde hluboko vy. Stále nešťastní, nespokojeni.

Výrok, který jsme si uvedli, je tedy velký klam. Možná vás na­padá, že cokoliv řeknete, je použité proti vám. V jistých souvis­lostech můžete mít pravdu. Slovo tvoří, používat ho nevědomě je zdroj mnoha problémů. Vyplývá z toho snad, že je lepší nemluvit? Po pravdě řečeno, jistá fáze vývoje to je. Nejde ovšem o povin­nost. Pokud se podíváte na všechny proroky (jinými slovy vědomé bytosti, lidi), tak každý prošel určitým obdobím ticha. Většinou je to spojováno s dalšími esoterickými vjemy. Samozřejmě i řada dnešních mystiků si je vědoma moci ticha jako klíče k (nebeským) branám, které ticho otevírá tomu, kdo naslouchá. Ztišit se je tedy vhodný prostředek k samostatnému objevování. S tím souvisí také pokora jako velký nepřítel ega.

Pokud tedy osvětlíme ten předchozí výrok, je nám jasné, že vede do slepé uličky. Kde je tedy ještě hlubší prapočátek ztráty svobody?

Je v tom, že se všichni cítí neceliství, nedokonalí, nekompletní. Dostáváme se ke zcela zásadnímu odhalení! Proč se tak cítí? Jde opět o ego. Tentokrát však možná v nečekané pozici.