zůstat s partnerem nebo odejít ?

Pokud jsme v partnerství nespokojení a nevíme, zda ve vztahu zůstat nebo odejít, měli bychom se rozhodnout.

Pokud se člověk bojí rozhodnout, je to obrovský egoismus. Pokud např. člověk říká, že ve vztahu setrvává proto, že nechce někomu ublížit, tak je to z jeho strany alibismus, protože on sám v tom ještě nemá jasno a tak je lepší dělat se "lepším", že nechce někomu ublížit, takoví lidé si často stěžují na partnera svému okolí, aby byli litování.

Můžeme se rozhodnout na obě dvě strany. - zůstat nebo odejít.

Pokud se rozhodneme s partnerem být, sdílet s ním společný život, pak bychom jej měli respektovat se vším všudy, co dělá, jak se chová, jaký je. Budeme si vážit dobrých věcí, které má a ty špatné budeme respektovat nebo přehlížet.
Pokud s ním ale žiji, a přesto ho odsuzuji za to, jaký je, jde o egoismus. Vím, že se mi to nelíbí a přesto s ním jsem. Dochází k demolici mě samotné a současně i k demolici partnera.

II.
Druhá možnost je, když zjistíme, že partner nesplňuje mou představu o tom, jaký by měl být, rozhodnout se, že vztah ukončíme a rozejdeme se. Opět bychom neměli ze vztahu odcházet s výčitkami nebo odsudky nebo se s partnerem rozejít a pak fňukat, že jsme sami.

V obou případech (rozchod nebo zůstat spolu) chce ego obojí - mít partnera, ale současně je v tom stavu nespokojené a něco chce jinak(odsuzuje), v tomto stavu sebe i partnera demolujeme.

Stačí se tedy rozhodnout a pak se dívat jen na ty dobré věci, které se v našem životě dějí.
"Je dobré, že ho mám, je hodný a umí to a to..."; "Je dobré, že jsme se rozešli, mohu se věnovat sobě, mám více času na koníčky..."

Z každého vztahu, ať už je partnerský nebo jakýkoliv jiný, bychom se měli snažit vyjít čistí, s čistým štítem - bez hodnocení druhého člověka. Další vztahy pak zůstanou čisté. Pokud se nám to nepodaří, budeme pokračovat v dalším učení a budou se nám v životě opakovat obdobné situace, protože jsme sami sobě slíbili, že v určité fázi našeho osudu tohle nedokážeme.

Nemá smysl obviňovat druhé lidi, my máme vše ve svých rukách, my - tady a teď. Jakmile je přestaneme odsuzovat a začneme je respektovat, zkoušky zmizí, už je nebudeme potřebovat, druhý člověk se změní a nebo nám zmizí ze života.

Jestliže nás partner, kterého milujeme opustí a my ho budeme přesto milovat dál s tím, že si řekneme, že to tak mělo být, dáme mu svobodu, budeme to respektovat, vše se změní, zkouška bude úspěšně zvládnuta.