Články za měsíc Květen 2014

Naštěstí  stvořitel nás stále drží za ruku(přesto, že někdo ani netuší)a člověk se tak dotrmací přes bolesti k respektu (ke všemu, co jen existuje - bylo, je a bude)Prohlédnem si charaktery, jak na divadelním hledištia naleznem v nich i ten svůj(Bože, to jsem já, to prase?)však dojdem k tomu, až jak ležíme na dně(v hnoji, nemocnici nebo v base)Ať chceme nebo nechceme, každý jednou na kolena padnemepak konečně se můžou nahodit pojistky,(strčit naše vedení… Celý článek ›

Nejčastěji nás urazí ti nejbližší. Ti nás dokáží ranit, zasáhnout nejvíce. Proč? Bůh nám dal nekonečně mnoho variant, kterými můžeme ať nechtěně nebo chtěně druhého urazit. Proč nám to ten Bůh dělá, proč nám dává takový ošklivý nástroj?Zkusme si vysvětlit, co znamená slovo "urazit".Když si urazím palec, děsně to bolí, ano urážka je bolest. Hmotným uražením nás tedy bolí část našeho těla. Uražením naší osobnosti to bolí naše ego, ego… Celý článek ›

Dnes byly všichni tak ukecaní, že ke mě promluvila dokonce i pažitka.Jak jí tak krájím a odtrhávám zaschlé konečky, promlouvá ke mně:Představ si, že ty oschlé konečky jsou jako tvé šediny ve vlasech.Těmi šedinami se Bůh připomíná a říká: "Žij! Stvořil jsem tě a jednou své tělo, které jsem ti dal, opustíš. Využij proto můj dar, jak nejlépe dovedeš, ať se mohu projevit. Pomáhej ostatním, aby mě také pocítili a mohli žít ve mně a já v nich." Celý článek ›

Bůh mi dává informace i prostřednictvím mého psa Včera, když jsem jela na otočku k taťkovi, odvézt mu peníze, nechala jsem si na stole připravené jídlo k večeři. Byly to dva krajíčky chleba s máslem a sýrem slepené k sobě a k tomu kafe s mlékem. Přijedu domů a ejhle. Talíř, na kterém byl chleba tam sice je, ale úplně zmizelo vše, co bylo mezi krajícema. Chvíli nechápu, ale pak mi to dochází a koukám na mého psa. V tu ráno je nám to jasné oběma. Vynadala… Celý článek ›

Dnes ráno, jdu venčit psa a okolo naší bytovky už je poměrně vysoká tráva. Od začátku jara se každým dnem, jak se otepluje počasí, pěkně rychle rozrůstá. Brzo přijedou městské stroje a vše zelené posekají.V trávě zahlédnu kopřivy, jak trčí do nebe. Jakoby stáli na špičkách.Už jdou pomalu do květu.Jsou už od velikonoc tak krásné, jak ráda bych si z nich uvařila očistnej čaj. Ale přeci jen si říkám, že je to dost blízko u silnice, ve městě.… Celý článek ›

Není to nic neobvyklého, pokud nevybočujeme svým chtěním, které nás vyvádí z rovnováhy neboli z jednoty. Ráda bych se s vámi podělila o dnešní setkání s Bohem neboli jak funguje život s vědomím, že jsme jednota.Mám Felicii starou 16 let, říkám jí Honzík. Je trpělivá a vždy se snaží mě dovézt tam, kam potřebuji, aniž by se stala nějaká nehoda nebo nepříjemná příhoda. Nemá ráda zlostné lidi, ale nikdy by jim neublížila, jen prostě přestane v tu… Celý článek ›